Podrobná historie

Něco o mne Fotogalerie Závodní kariéra Plemeno psa Odkazy na www Kniha návštěv Mapa stránek

 

Historie plemene Italský chrtík

Obsah této stránky

 

-původ italáků   -první zmínka   o chrtících   -královna Kleopatra   -chrtíci v Řecku   -chrtík= společenský pes   -nanismus v 19.stol.

Oficiálně je nejmenším příslušníkem okcidentální  vývojové skupiny chrtovitých psů a nejmenším chrtem vůbec. I když jeho udávanou vlastí je apeninský poloostrov, usuzuje se, že předkové italského chrtíka se na půdu poloostrova dostali z Egypta.

Tudíž přesnějším místem původu přímých předků z historického hlediska je afrika. Italský chrtík je potomkem miniaturních chrtů ze severní afriky.

V archeologických nálezech ze starého Egypta jsou mnohá zobrazení psů – chrtů v mnohých velikostech. Velmi rozšířený tehdy byl například velký lovecký pes, typu faraonského chrta.Oblíben byl u panovníků a hodnostářů říše. Byl neocenitelný při štvaní větších, velmi rychlých zvířat v pouštní, polopouštní krajině či lesostepi. 

Jeho menší příbuzní byli psi khufu. Jsou vyobrazení v hrobkách vládců a vysokých státních úředníků.  Jejich úkolem bylo dělat společníky v příbytcích. Zdá se, byli vyhledávanými společníky příslušníků vyšších a nejvyšších společenských vrstev ve starověkém Egyptě. Zřejmě oni byli předky chrtíků, o kterých jsou zmínky v pramenech z doby vlády posledních Ptolemajovců. Rozšíření byli nejen podle toku Nilu, ale i  ve střední africe. Dodnes se zachovali v podobě různě nazývaných forem, přírodních plemen, kterým se souborně říká šensi psi. Z těchto psů z oblasti někdejšího Konga byl údajně vyšlechtěn basenji (jediné dnešní kulturní neštěkající plemeno psa domácího).  

V Egyptě byly nalezeny mumie malých chrtíků, předků současného kulturního plemene, pocházející z doby královny Kleopatry VII. (poslední egyptské panovnice z rodu Ptolemaiovců). V době, kdy královna žila (69- 30 př. Kr.), ovládal již téměř celé Středomoří Řím - ovšem právě s výjimkou Egypta.

Césarova vstupu do země využila diplomaticky obratná Kleopatra k uchopení moci. S antoniem, správcem východních provincií Říše římské, udržovala zvláště přátelské a důvěrné vztahy, takže lze předpokládat, že mezi oběma oblastmi panovaly styky více než těsně. Za takových okolností se mohl drobný chrtík - společník egyptské královny - velmi lehce uchytit jako pes společenský v kruzích římské nobility.

Ovšem podle jiných nálezů ze středomoří se chrtíci dostali na apeninský poloostrov už dříve, patrně v pátém století př. Kr. Umožnil to vždy velmi čilý dopravní lodní ruch, který díky kvetoucímu obchodu v této poměrně bohaté oblasti panoval. Možná se tam dostali přes Řecko, kde by se snad dal chov chrtíků doložit nalezenými zobrazeními, či podobnou cestou. I další plemena chrtovitých psů se dostávala ze severní afriky, z Egypta, ale možná i odjinud na ostrovy ve Středomoří a do jižní Evropy.  

Nicméně, chrtíci nebyli jedinými pravými chrty s dozadu složeným ušním boltcem na apeninském poloostrově. Kupříkladu existence současného maďarského chrta, považovaného za potomky chrtů, jež s sebou braly na své expedice římské legie (zdržující se i na dnešním maďarském území), je toho nepřímým důkazem. Důvod, že se tu neudrželi nebo nedochovali do dob pozdějších, spočíval zřejmě v tom, že zde nemuse­li nacházet dostatek vhodných přírodních podmínek ke svému loveckému uplatnění (charakter krajiny, skladba zvěře). Dále se také mohli setkat s kon­kurencí jiných plemen, zde již déle existujících a mnohem lépe přizpůso­bených daným podmínkách, s konku­rencí, které nebyli s to odolat.

V Egyptě (ale i jinde v africe) se vyskytovali chrtovití psi různé velikosti, což odpovídá jejich původu, odvozovanému podle některých pramenů od podengú. Pozoruhodné jsou ale jeho dozadu složené uši. Ucho dozadu složené je odvozené z ucha vzpřímeného, jak se dá soudit i z poměrně častého (ovšem nežádoucího) sta­vění uší u tohoto plemene (ale i u jiných plemen chrtů s dozadu složeným ušním boltcem). U faraónského chrta, u basenjiho, ale i u jiných, přírodních plemen chrtovitých psů z afriky (u těch, která nemají nic společného s chrty orientálního původu, se navěšeným ušním boltcem, jež se do afriky dostala poměrně velmi pozdě, zřejmě nejdříve v 7. stol., s araby) nacházíme velké vztyčené ušní boltce, podobné, jaké známe např. u drobné saharské lištičky - fenka (Fennecus zerda). Jakmile se však psi s takovými ušními boltci dostanou do oblastí chladnějších, ušní boltec se zmenšuje. aby se dále zmenšila jeho volná plocha, skládá se dozadu a tiskne se k hlavě a krku. Jinak řečeno - změna tvaru boltce souvisí se šířením chrtovitých psů v Evropě na sever.

Dnes představuje plemeno co do svého vzhledu formu vysoce prošlechtěnou, jíž poměrně velmi dlouho organizovaně chovanou, a přece jsou tu a tam uši problémem. To, co u italského chrtíka, lze pozorovat i u jiných plemen z Evropy. Kromě již vzpomínaného maďarského chrta (který má - pokud v jeho žilách nekoluje z nedávné minulosti, kdy byl regenerován, cizí krev - ucho dozadu složené) je to např. i španělský galgo, ale též formy ze zemí ležících severněji - polský chrt, britská plemena (krátkosrstá i hrubosrstá) a jiné.  

Pravděpodobně nebyl italský chrtík ani ve své minulosti nikdy ničím jiným, než společenským psem. Ne každé plemeno je schopno toto poslání plnil. Italskému chrtíkovi se to úspěšně daří již déle než dva tisíce let. Jeho existence na egyptském královském dvoře jako by předurčila jeho další oblibu. Vždy byl chován především příslušníky královských a šlechtických rodů, často býval společníkem vysoce postavených dam. Jedním z mnoha jeho příznivců byl Bedřich Veliký (pruský král), který měl údajně okolo padesáti chrtíků na svém císařském dvoře.

Býval často zbytečně hýčkán ba rozmazlován. Populárním se stal v 19. století. Bohužel se to na plemeno mělo negativní vliv. Záměrně byl zmenšován, stal se psem s velmi jemnou kostrou, slabou tělesnou konstitucí. Projevily se u něj znaky nanismu – zakulacená hlava s vystouplýma očima, zkrácená nosní část, krátké nohy.

Proto od počátku dvacátého století probíhala regenerace chovu. Dnešní podobu italský chrtík získal ve čtyřicátých letech dvacátého století.

Je možné se jen divit, že si až do našich dnů udržel chuť a schopnost běhat na dostihových drahách. Není na nich sice ani nejpočetnější, ani nejvýkonnější (což - s ohledem na svoji velikost - samozřejmě ani být nemůže), ale objevuje se na nich prakticky trvale. ani velmi zvláštní podmínky, v nichž musí po mnohé generace žít, mu nic neubraly na přirozenosti, chuti k rychlému pohybu, ba ani na eleganci, jež ovšem v neposlední řadě je plodem poslední doby, kdy se plemeno chová v pravém slova smyslu jako kulturní. 

animals_dog_mummy_opt.jpg (12716 bytes) 

Mumie chrtíka, který byl pravděpodobně královým mazlíčkem, nalezeno v královské hrobce v Údolí králů, Egypt. Pramen: www.bbc.com

 

tomb_of_noble_1.jpg (24400 bytes)Kresba z hrobky šlechtice, chrt je pátý zleva u nohou černého otroka, Egypt.
 

hunting_boomrang_fish_spear.jpg (18372 bytes)

Nástěnná kresba z hrobky šlechtice, chytání ryb bumerangem, v pozadí lovci a chrti, Egypt.

animals_anubis.jpg (21406 bytes)

Egyptský bůh anubis

 

historie_obr2.jpg (14200 bytes)

Chrt bílé srsti, aldrovandus (1522-1605)

historie_obr1.jpg (14055 bytes)

Greyhound (= chrt) rezavý nebo turecký honič, aldrovandus (1522-1605)

 

historie_obr4.jpg (21239 bytes)  

Skulptura chrtíků z antoniovy vily v Římě z 1.stol.př.Kr.

historie_obr3.jpg (39294 bytes)

Honiči chrtovitého typu, Jost-ammon, 16.stol.