| |
| Historie
plemene Italský chrtík |
|
Obsah této
stránky
-původ
italáků -první
zmínka
o chrtících
-královna
Kleopatra
-chrtíci
v Řecku
-chrtík=
společenský pes
-nanismus
v 19.stol.
|
|
Oficiálně
je nejmenším příslušníkem okcidentální
vývojové skupiny chrtovitých psů a nejmenším chrtem vůbec. I když
jeho udávanou vlastí je apeninský poloostrov, usuzuje se, že předkové
italského chrtíka se na půdu poloostrova dostali z Egypta.
Tudíž
přesnějším místem původu přímých předků z historického
hlediska je afrika. Italský chrtík je potomkem
miniaturních chrtů ze severní afriky.
V
archeologických nálezech ze starého Egypta jsou mnohá zobrazení psů
– chrtů v mnohých velikostech. Velmi rozšířený tehdy byl například
velký lovecký pes, typu faraonského
chrta.Oblíben byl u panovníků a hodnostářů říše. Byl
neocenitelný při štvaní větších, velmi rychlých zvířat v pouštní,
polopouštní krajině či lesostepi.
Jeho
menší příbuzní byli psi khufu. Jsou vyobrazení
v hrobkách vládců a vysokých státních úředníků.
Jejich úkolem bylo dělat společníky v příbytcích. Zdá se, byli
vyhledávanými společníky příslušníků vyšších a nejvyšších
společenských vrstev ve starověkém Egyptě. Zřejmě oni byli předky
chrtíků, o kterých jsou zmínky v pramenech z doby vlády posledních
Ptolemajovců. Rozšíření byli nejen podle toku Nilu, ale i ve
střední africe. Dodnes se zachovali v podobě různě nazývaných
forem, přírodních plemen, kterým se souborně říká šensi psi. Z
těchto psů z oblasti někdejšího Konga byl údajně vyšlechtěn
basenji (jediné dnešní kulturní neštěkající plemeno psa domácího).
V
Egyptě byly nalezeny mumie
malých chrtíků, předků současného kulturního plemene, pocházející
z doby královny Kleopatry VII.
(poslední egyptské panovnice z rodu Ptolemaiovců). V době, kdy královna
žila (69- 30 př. Kr.), ovládal již téměř celé Středomoří Řím
- ovšem právě s výjimkou Egypta.
Césarova
vstupu do země využila diplomaticky obratná Kleopatra k uchopení
moci. S antoniem, správcem východních provincií Říše římské,
udržovala zvláště přátelské a důvěrné vztahy, takže lze předpokládat,
že mezi oběma oblastmi panovaly styky více než těsně. Za takových
okolností se mohl drobný chrtík - společník egyptské královny -
velmi lehce uchytit jako pes společenský v kruzích římské
nobility.
Ovšem
podle jiných nálezů ze středomoří se
chrtíci dostali na apeninský poloostrov už dříve, patrně v pátém
století př. Kr. Umožnil to vždy velmi čilý dopravní lodní ruch,
který díky kvetoucímu obchodu v této poměrně bohaté oblasti
panoval. Možná se tam dostali přes Řecko, kde by se snad dal chov
chrtíků doložit nalezenými zobrazeními, či podobnou cestou. I další
plemena chrtovitých psů se dostávala ze severní afriky, z Egypta,
ale možná i odjinud na ostrovy ve Středomoří a do jižní Evropy.
Nicméně,
chrtíci nebyli jedinými pravými chrty s dozadu složeným ušním
boltcem na apeninském poloostrově. Kupříkladu existence současného
maďarského chrta, považovaného za potomky chrtů, jež s sebou braly
na své expedice římské legie (zdržující se i na dnešním maďarském
území), je toho nepřímým důkazem. Důvod, že se tu neudrželi
nebo nedochovali do dob pozdějších, spočíval zřejmě v tom, že
zde nemuseli nacházet dostatek vhodných přírodních podmínek ke
svému loveckému uplatnění (charakter krajiny, skladba zvěře). Dále
se také mohli setkat s konkurencí jiných plemen, zde již déle
existujících a mnohem lépe přizpůsobených daným podmínkách, s
konkurencí, které nebyli s to odolat.
V
Egyptě (ale i jinde v africe) se vyskytovali chrtovití psi různé
velikosti, což odpovídá jejich původu, odvozovanému podle některých
pramenů od podengú. Pozoruhodné jsou ale jeho dozadu složené uši.
Ucho dozadu složené je odvozené z ucha vzpřímeného, jak se dá
soudit i z poměrně častého (ovšem nežádoucího) stavění uší
u tohoto plemene (ale i u jiných plemen chrtů s dozadu složeným ušním
boltcem). U faraónského chrta, u
basenjiho, ale i u jiných, přírodních
plemen chrtovitých psů z afriky (u těch, která nemají nic společného
s chrty orientálního původu, se navěšeným ušním boltcem, jež se
do afriky dostala poměrně velmi pozdě, zřejmě nejdříve v 7.
stol., s araby) nacházíme velké vztyčené ušní boltce, podobné,
jaké známe např. u drobné saharské lištičky - fenka (Fennecus
zerda). Jakmile se však psi s takovými ušními boltci dostanou do
oblastí chladnějších, ušní boltec se zmenšuje. aby se dále zmenšila
jeho volná plocha, skládá se dozadu a tiskne se k hlavě a krku.
Jinak řečeno - změna tvaru boltce souvisí se šířením chrtovitých
psů v Evropě na sever.
Dnes
představuje plemeno co do svého vzhledu formu vysoce prošlechtěnou,
jíž poměrně velmi dlouho organizovaně chovanou, a přece jsou tu a
tam uši problémem. To, co u italského chrtíka, lze pozorovat i u jiných
plemen z Evropy. Kromě již vzpomínaného maďarského chrta (který má
- pokud v jeho žilách nekoluje z nedávné minulosti, kdy byl
regenerován, cizí krev - ucho dozadu složené) je to např. i španělský
galgo, ale též formy ze zemí ležících severněji - polský chrt,
britská plemena (krátkosrstá i hrubosrstá) a jiné.
Pravděpodobně
nebyl italský chrtík
ani ve své minulosti nikdy ničím jiným, než společenským psem. Ne
každé plemeno je schopno toto poslání plnil. Italskému chrtíkovi
se to úspěšně daří již déle než dva tisíce let. Jeho existence
na egyptském královském dvoře jako by předurčila jeho další
oblibu. Vždy byl chován především příslušníky královských a
šlechtických rodů, často býval společníkem vysoce postavených
dam. Jedním z mnoha jeho příznivců byl Bedřich Veliký (pruský král),
který měl údajně okolo padesáti chrtíků na svém císařském dvoře.
Býval
často zbytečně hýčkán ba rozmazlován. Populárním
se stal v 19. století. Bohužel se to na plemeno mělo negativní
vliv. Záměrně byl zmenšován, stal se psem s velmi jemnou kostrou,
slabou tělesnou konstitucí. Projevily se u něj znaky nanismu –
zakulacená hlava s vystouplýma očima, zkrácená nosní část, krátké
nohy.
Proto
od počátku dvacátého století probíhala regenerace chovu. Dnešní
podobu italský chrtík získal ve čtyřicátých letech dvacátého
století.
Je
možné se jen divit, že si až do našich dnů udržel chuť a
schopnost běhat na dostihových drahách. Není na nich sice ani nejpočetnější,
ani nejvýkonnější (což - s ohledem na svoji velikost - samozřejmě
ani být nemůže), ale objevuje se na nich prakticky trvale. ani velmi
zvláštní podmínky, v nichž musí po mnohé generace žít, mu nic
neubraly na přirozenosti, chuti k rychlému pohybu, ba ani na eleganci,
jež ovšem v neposlední řadě je plodem poslední doby, kdy se
plemeno chová v pravém slova smyslu jako kulturní. |
Mumie chrtíka, který
byl pravděpodobně královým mazlíčkem, nalezeno v královské
hrobce v Údolí králů, Egypt. Pramen: www.bbc.com
|
Kresba z hrobky šlechtice, chrt je pátý zleva u nohou černého
otroka, Egypt. |
|

Nástěnná
kresba z hrobky šlechtice, chytání ryb bumerangem, v pozadí lovci a
chrti, Egypt.
|
|

Egyptský
bůh anubis
|
|
Chrt
bílé srsti, aldrovandus (1522-1605)
|
|
Greyhound
(= chrt) rezavý nebo turecký honič, aldrovandus (1522-1605)
|
Skulptura chrtíků z antoniovy vily v Římě z 1.stol.př.Kr.
|
|

Honiči
chrtovitého typu, Jost-ammon, 16.stol.
|
|